Mezinárodní právoMezinárodní terorismus

 


Organizace spojených národů se zabývá problematikou terorismu na právní i politické úrovni.

V právní sféře vytvořily specializované orgány OSN jako například Organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) síť mezinárodních dohod představujících základní právní nástroje pro boj s terorismem. Patří k nim:

  • Úmluva o trestných a dalších nežádoucích činech páchaných na palubě letadel (Tokio, 1963).
  • Úmluva o potlačení nezákonných únosů letadel (Haag, 1970).
  • Úmluva o potlačení nezákonné činnosti ohrožující bezpečnost civilního letectví (Montreal, 1971).
  • Úmluva o prevenci a postihu zločinů proti mezinárodně chráněným osobám včetně diplomatických představitelů (New York, 1973).
  • Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (Vídeň, 1980).
  • Protokol o potlačení nezákonné činnosti na mezinárodních civilních letištích (Montreal, 1988).
  • Protokol o potlačení nezákonné činnosti ohrožující bezpečnost námořní dopravy (Řím, 1988).
  • Protokol o potlačení trestné činnosti ohrožující bezpečnost stálých plošin umístěných na kontinentálním šelfu (Řím, 1988).
  • Úmluva o označování plastických výbušnin pro účely detekce (Montreal,1991).

Valné shromáždění přijalo následující čtyři úmluvy:

  • Úmluvu proti braní rukojmích (1979), v níž se státy zavazují, že braní rukojmích bude postihováno náležitými trestnými sazbami. Státy rovněž souhlasily, že na svém území zakáží určité činnosti, budou se podílet na výměně informací a umožní vydání hledaných osob. Pokud strana úmluvy nevydá pachatele, musí předložit případ vlastním trestním orgánům.
  • Úmluvu o bezpečnosti zaměstnanců OSN a přidružených pracovníků (1994), na jejímž ustavení se usneslo Valné shromáždění v roce 1993 v souvislosti s četnými útoky na zaměstnance OSN, z nichž mnohé měly za následek zranění či úmrtí.
  • Mezinárodní úmluvu o potlačení teroristických pumových útoků (1977). Úmluva zakazuje státům poskytovat útočiště osobám stíhaným za teroristické pumové útoky. Státy se v ní zavazují, že budou tyto osoby samy stíhat, nevydají-li je jinému státu, který o vydání požádal.
  • Mezinárodní úmluvu o potlačení financování terorismu (1999), která zavazuje strany ke stíhání či vydání osob obviněných z financování teroristické činnosti a požaduje, aby banky zavedly opatření k identifikaci podezřelých transakcí.

Výbor založený Valným shromážděním roku 1996 vypracovává úmluvu o potlačování jaderného terorismu a ucelenou úmluvu proti mezinárodnímu terorismu.

Na politické úrovni přijalo Valné shromáždění roku 1994 Deklaraci o opatřeních na odstranění mezinárodního terorismu a v roce 1996 deklaraci doplňující deklaraci z roku 1994, které odsuzují všechny teroristické akty a praktiky jako zločinné a neospravedlnitelné, ať už jsou páchány kdekoli a kýmkoli. Shromáždění vyzvalo státy, aby přijaly opatření k odstranění mezinárodního terorismu jak na státní, tak i mezinárodní úrovni.