Mezinárodní právoRozvoj a kodifikace mezinárodního práva

 


V roce 1947 ustavilo Valné shromáždění Komisi pro mezinárodní právo, jejímž úkolem je zasazovat se o pokrokový rozvoj a kodifikaci mezinárodního práva. Komise se schází jednou za rok a tvoří ji 34 členů volených Valným shromážděním na pětileté funkční období. Členové jednají v souladu s vlastním svědomím na základě své odbornosti, nikoli z pověření vlád. Jejich činnost zahrnuje široké spektrum témat souvisejících s regulací mezinárodních vztahů.

Většina činnosti Komise pro mezinárodní právo spočívá v přípravě návrhů mezinárodních instrumentů reagujících na aktuální vývoj mezinárodního práva. Některá témata vybírá sama komise, jiná postupuje Valnému shromáždění nebo Ekonomické a sociální radě. Když komise ukončí práci na určitém tématu, Valné shromáždění obvykle svolá mezinárodní konferenci zplnomocněných zástupců. Jejím úkolem je vytvoření mezinárodní úmluvy, kterou může následně podepsat kterákoliv země, čímž vyjádří formální souhlas s dodržováním ustanovení úmluvy. Některé z těchto úmluv tvoří samotný základ zákonů upravujících mezistátní vztahy. Jsou to například:

  • Úmluva o jiných než navigačních využitích mezinárodních vodních toků přijatá Valným shromážděním v roce 1997, která upravuje rovnoměrné a racionální využití vodních toků sdílených dvěma či více státy.
  • Úmluva o smluvním právu mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi přijatá na konferenci ve Vídni roku 1986.
  • Úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům schválená na konferenci ve Vídni roku 1983.
  • Úmluva o prevenci a postihu zločinů proti mezinárodně chráněným osobám včetně diplomatických představitelů přijatá Valným shromážděním roku 1973.
  • Úmluva o smluvním právu přijatá na konferenci ve Vídni roku 1969.
  • Úmluva o diplomatických stycích (1961) a Úmluva o konzulárních stycích (1963) přijaté na konferenci ve Vídni.

V roce 1999 přijala komise návrh deklarace zaměřený na předcházení tomu, aby se lidé ocitli bez státního občanství v případech, jako jsou separace části území či zánik státu. Mezinárodně právní odpovědnost státu náleží k hlavním zájmům komise již od její první schůze v roce 1949. Roku 2001 komise dokončila práci na návrhu článků o Odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování. V tomtéž roce přijala komise návrh článků o prevenci přeshraničních škod zapříčiněných nebezpečnými aktivitami. V současné době se zabývá mezinárodní odpovědností za škodlivé následky činů, které nejsou zapovězeny mezinárodním právem, včetně již zmíněných přeshraničních škod.

K dalším aktuálně diskutovaným tématům komise patří jednostranné právní akty států, právo na diplomatickou ochranu, smluvní výhrady, odpovědnost mezinárodních organizací, sdílení přírodních zdrojů států a fragmentace mezinárodního práva v souvislosti s obtížemi plynoucími z různorodosti i vývoje mezinárodního práva (viz též internetové stránky Komise pro mezinárodní právo na adrese www.un.org/law/ilc/index.htm).