Humanitární otázkyMezinárodní ochrana a podpora uprchlíků

 

Ke konci roku 2003 poskytl Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mezinárodní ochranu a pomoc přibližně 17,1 milionu lidí, kteří byli nuceni uprchnout před válkou nebo pronásledováním. O rok dříve pomohl 20,6 milionu lidí, z nichž 10,4 milionu tvořili uprchlíci, 5,8 milionu osoby vysídlené v rámci jednoho státu, 2,4 milionu navrátilci a jeden milion žadatelé o azyl. Z dů vodu měnící se podoby války v posledních desetiletích, kdy vnitřní konflikty nahrazují války mezi státy, významně vzrostl počet lidí vysídlených v rámci jedné země. Tito lidé dnes tvoří druhou největší skupinu spadající do působnosti UNHCR.

UNHCR působil jako přední humanitární organizace poskytující pomoc uprchlíkům v řadě krizí – na Balkáně, kde vznikly největší uprchlické vlny v Evropě od dob druhé světové války, během války v Perském zálivu, v oblasti Velkých jezer v Africe, během masivních exodů v Kosovu, ve Východním Timoru a nejnověji v západní Africe a v rámci repatriačních operací v Afghánistánu.

Uprchlíci jsou definováni jako lidé, kteří utekli ze své země z oprávněného strachu z perzekuce kvůli rase, náboženství, politickému přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupině a kteří se nemohou nebo nechtějí vrátit.

Právní status uprchlíků je definován dvěma mezinárodními smlouvami, a sice Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a jejím protokolem z roku 1967, které definují práva a povinnosti uprchlíků. Ke konci roku 2003 ratifikovalo jednu či obě smlouvy 145 států.

Nejdůležitější funkcí UNHCR je mezinárodní ochrana, tj. záruka respektování základních lidských práv uprchlíků. Dále možnost žádat o azyl a vyloučit nedobrovolný návrat do země, kde jim hrozí perzekuce. Mezi další druhy pomoci poskytované UNHCR patří:

  • pomoc v průběhu závažných krizí, kdy dochází k pohybům velkého množství uprchlíků.
  • pravidelné programy v oblasti vzdělání, zdravotnické péče a poskytnutí přístřeší.
  • podpora soběstačnosti uprchlíků a jejich integrace do společnosti v hostitelské zemi.
  • dobrovolná repatriace.
  • přesídlování uprchlíků do třetí země, pokud se nemohou vrátit do země původu a zároveň čelí problémům v zemi, kde žádají o azyl.

Mandát UNHCR sice spočívá v ochraně a pomoci uprchlíkům, přesto se na tento úřad stále častěji obracejí lidé, kteří se nacházejí v podobném postavení jako uprchlíci. Patří mezi ně například lidé vysídlení ve vlastní zemi, bývalí uprchlíci, kteří žádají pomoc a dohled UNHCR při návratu do původních domovů, lidé bez státní příslušnosti a lidé, kterým je udělena dočasná ochrana mimo jejich vlastní zemi, ale neobdrží plný azylový status. Klasičtí uprchlíci dnes tvoří jen něco přes polovinu z celkového počtu lidí, jimž UNHCR pomáhá.

Žadatelé o azyl jsou osoby, které opustily svou zemi původu, podaly žádost o uznání statutu uprchlíka v jiné zemi a jejich žádost se teprve vyřizuje. UNHCR v současné době pomáhá jednomu milionu lidí spadajících do této kategorie. Největší skupina žadatelů o azyl žije ve vyspělých průmyslových zemích.

Většina uprchlíků se chce vrátit domů, jakmile to okolnosti dovolí. Ke konci roku 2002 pomáhal UNHCR 2,4 milionu navrátilců. V průběhu roku pomohl k návratu do vlasti kolem 3,6 milionu uprchlíků a jiným skupinám. Ty zahrnují téměř dva miliony Afghánců ze sousedního Pákistánu a Íránu a dalších 750 000 civilistů, kteří byli vysídleni uvnitř Afghánistánu.

K významným repatriacím došlo také v Angole (90 000), Sierra Leone (76 000), Burundi (54 000) a Bosně a Hercegovině (42 000) .

Náhlý návrat velkého počtu lidí však může narušit křehkou ekonomickou a sociální infrastrukturu dané země. Proto UNHCR spolupracuje na integraci uprchlíků i s dalšími organizacemi. K tomu je zapotřebí zajistit ve zničených oblastech nouzovou pomoc, rozvojové programy a projekty k vytváření pracovních příležitostí.

Při hledání řešení uprchlického problému je nutné brát v úvahu vzájemné souvislosti mezi mírem, stabilitou, bezpečností, respektováním lidských práv a trvale udržitelným rozvojem.